Na Názory 
Ač se exhibicionismu mysli těžko bránit, pokusme si uvědomit, že je tento spíše důsledkem vnitřních zmatů a výsledek  pak jakbysmet; lepší je plovat procesem /tvorba .. láska/ o velkých otázkách uvažovati neumožňujícím

Na válku se Salámem: Nesouhlas: myslím že když padají bomby, tak to moc dobrého nepřinese + tentokrát značně nekonzistentní (dvojí metr + hysterie strachu) důvod agrese

Duben 2003

Na demokracii: U demokracie je bráno jako samozřejmé, že je to nejlepší forma státního vládnutí, kdy za správné jsou viděny abstraktní a dlouhodobé názory zúčastněné většiny. Abstraktní proto, že je bráno jako samozřejmé, že v realitě nelze pracovat s názory okamžitými (ty se leda změří) a příliš konkrétními.
Palivem vládnutí jsou však individuální užitky spojené s individuálními posty popř. jejich vidina. Užitky jsou tyto: pomoc idei(kolektivu), abstraktní seberealizace (podvědomé dosahování a sebeprosazování), status(moc), plat a nedeklarované příjmy(provize). Je to tedy hra, kdy na úrovni  státního vládnutí pod deklarovaným účelem, kterým je u demokracie definování a prosazení většinového zájmu, dlí účel skutečný - individuální obohacení z hlediska výše definovaných užitků. Je zde rozdíl mezi deklarovaným a skutečným = malá integrita. Nejvyšší míru integrity vykazuje naopak obávané bezvládí, kdy si každý upřímně snaží svobodně, tady, teď a sám pomoci (někde nadrancovat či narabovat). Všechny formy společenského vládnutí lze takto vidět a sám stát lze tedy vidět jako stadión postavený za vlastním účelem hry - maximalizovat užitky zúčastněných. Nízká integrita spolu s kriminalizací odchylek od deklarovaného účelu jako korupce se stala pravidlem hry - kulturní normou.
Při hře v demokracii je deklarováno zastupování názorů či službu nedefinovatelnému veřejnému zájmu a realitou je, že jde především o hledání  zastupovatelných názorů i voličů. Hráči - politici, jsou vlastně podnikatelé maximalizující své užitky. Někde jsou odchylky od deklarované rovné šance na reprezentaci názorů a ideí otevřeně součástí pravidel. Např. na státní úrovni jsou nastaveny preference a výhody již úspěšných kolektivů,  na nižších úrovních je zase subvencováno získávání hlasů pomocí médií./stokrát opakovaná lež se stává pravdou/ a pomocí slibovaných či někde i hmotných cukrů(guláškem) a bičů.
A teď se podržte - myslím že návrat k upřímnosti systému tj. integritě je možný  neboť lze pracovat s okamžitými i konkrétními.názory  a to pomocí tzv permanentního elektronického referenda, které jsem vynalezl. 
Duben 2003

Na cestování
Hlavní přínos cestování vidím v občerstvení otupělé mysli skrze "nové". Tomuto se ale většina cestovatelů zčásti či zcela vyhýbá tím, že si s sebou berou svou kulturu, své přátele a spoustu očekávání (plán), která je třeba odfajfkovat, odfotit, o plážových CK zájezdech nemluvě. Hledají potvrzení (přátelé), rozptýlení (vzrušení, výbava), klid od stresu (odpočinek), tedy to, co nabízí vzory. Zkrátka neumožní novému prostředí, aby v jejich myslích skutečně naplno nově zapracovalo. //Ono si cesty obvykle najde, viz klid, který vyzařují navrátivši-se přátelé.//
Čisté cestování (bez rozptylování plány, přáteli a termínem) je zdrojem občerstvení novým prostředím; vedlejším produktem je vyšší obecná citlivost (inteligence), porozumění (rozhled) i poznání svých zdrojů. Na lokaci zde nezáleží (není plán) a lze jej provozovat bez peněz - stopem či za nosem, a věřte, že jakýmsi zázrakem netrpíte nouzí (neb reagujete citlivě) a máte tak akorát - postavu, peníze i náladu. Pokud takto cestujeme často, můžeme dojít k poznání, že vnímáme nové starým způsobem, tedy že je zde jistá rutinní úroveň vzrušení či navyklý způsob přijímání novosti. Zkrátka chybí občerstvení a cestování se zašpiní. Spolu s tím si uvědomíme pocit výlučnosti i následné izolace. Podobně asi dopadá specialista na objevování (např. proutník po n-té milence). Tehdy je dobré fyzického cestování zanechat a počkat až návyk odezní.  Červenec 2003

Na cokoli jiné: obecně je lépe názor nemít; názor je vizitkou ega