Divadlo inspirované hokejem  na scéně

Zkusili jste už improvizaci?



V  poslední době se množí různé alternativní verze  původních  uměleckých a sportovních disciplín. Jednou z nich je improvizační  hokejové divadlo.  Tento mix  se v poslední době bouřlivě rozvíjí. Důvodů je hodně: obvykle blízký kontakt s divákem, dynamičnost a neotřelost a samozřejmě zábavnost…

Zdá se rovněž, že trénink v improvizačním divadle nebo improvizačních sportech u hráčů velmi rozvíjí sociální dovednosti a inteligenci. Proto je vhodný i pro mládež.
V tomto článku se budu zabývat jen jednou z frakcí improvizačního divadla, v českých zemích reprezentované občanským sdružením Č.I.Li. (Česká improvizační liga).

Tento druh divadla vznikl v 70. letech ve frankofonní části Kanady, Québecu, později se rozšířil i do Francie a Německa, u nás se v mírně modifikované formě uchytil přibližně před pěti lety, od ostatních stylů improvizace se odlišuje svojí soutěživou nebo rádobysoutěživou formou, inspirovanou hokejem.
Herci (nazývaní zde ovšem často hráči) jsou rozděleni do dvou týmů, zpravidla po čtyřech hráčích (může jich být ovšem i víc) odlišených barevnými dressy. Hráči mají za úkol improvizovat na témata zadaná diváky. Témata se losují. Týmy pak na tato témata improvizují společně, účelem však je při hře spíš spolupracovat než soutěžit. Soutěžení bývá spíš předstírané. Diváci po každé krátké improvizaci  hodnotí, který z týmů víc přispěl k úspěchu nebo neúspěchu improvizace.
Rozdělení do týmů umožňuje pozitivně nasměrovávat známou lidskou vlastnost cítit se členem jakékoliv skupiny (která je obvykle samozřejmě lepší než skupiny jiné) a pracovat ve prospěch této skupiny s větším nasazením, než pro cokoliv jiného. Zároveň je však tento princip také atraktivní pro diváky.


Pravidla zápasu jsou celkem prostá (nutné říct, že řada z nich je společná většině improvizačních forem), není však úplně jednoduché naučit se je správně. Je např. zakázáno negovat vyjádření nebo návrh partnera: např. pokud někdo na výzvu, "pojď, vylezem tam, odpoví "ani náhodou", ničím novým nepřispěje a improvizace se zadusí hádkou či konverzací. Je rovněž zakázáno tzv. plkání, které diváky nudí. Aby improvizace byla úspěšná, potřebuje akci.

Nad dodržováním pravidel improvizace bdí rozhodčí, který má právo týmům udělovat trestné body. Při organizaci zápasu mu pomáhají pomocní rozhodčí, kteří např. počítají hlasy, měří čas, jenž je pro jednotlivé improvizace striktně vymezený (30 sekund až 4 minuty), dále trenér, který vede veřejnou rozcvičku, jež obvykle spočívá v krátkých, divácky atraktivních hrách, pak konferenciér, jehož úkolem je vysvětlit neznalým divákům pravidla improvizace a předsavit jednotlivé hráče i týmy.

Zápas obvykle trvá 2x45 minut, jednotlivé improvizace 30 s až 4 minuty.
Zřejmě nejzajímavější jsou však jednotlivé formy a techniky jednotlivých improvizací, tzv. kategorie. Při "dabované" např. je hráčům zakázáno mluvit, při "vyprávěné" jeden z hráčů stojí uprostřed jeviště a probíhající děj komentuje a glosuje, případně ho svými poznámkami posunuje dopředu (tuto formu použili i filmaři kupř. v seriálu Sex ve městě nebo ve filmu Báječná léta pdo psa).
V kategorii "smrt v jedné minutě" musí jeden z aktérů zemřít, ve "dvojité stíhačce" se hráči na jevišti během improvizace dvakrát vymění. Jednou z nejoblíbenějších kategorií je "červená knihovna", jedná se i mluví afektovaně, obvykle si někdo někoho na konci vezme. Kupodivu je tato kategorie u diváků i hráčů velmi oblíbená bez ohledu na to, zda hráčí či diváci červenou knihovnu rádi mají nebo nemají.
V "poetické" či "veršované" se mluví v rýmech, v "rozhlasové hře" se v sále musí zhasnout a hráči spontánně tvoří rozhlasovou hru. Kategorií je nepočítaně, stále jsou vymýšleny nové, fantazii se zde meze nekladou.

Prvním týmem, který v českých zemích s tímto druhem divadla přišel byly Pra.Li.Ny (Pražská liga improvizace nyní) se zakladatelkou Míšou Puchalkovou, následovány středoškolsými týmy Stře.Li. a H.m.I.S. (zakladatelka Jana Machalíková a Hanka Šimonová), pak přišly Ko.Př.I.V.A. (vede rovněž Jana M.) a od Pralin vzniklý Ot.I.Sk. (Martin Plešek). Později další středoškolské týmy Ná.D.I.F.Ka., Kl.I.Ka. a Sl.I.Ny. V Brně funguje soubor Br.I.Sk (Brněnská improvizační skupina), V Plzni samozřejmě P.I.V.O., v Ostravě Ostr.Už.I.ny.

Zdá se mi, že tato forma improvizace dokáže geniálním způsobem obnovit zájem o divadlo  u diváků a take u hráčů. A kromě toho je to prima zábava.

Stanislav Štoček,
Ko.Př.I.V.A., stanislavstocek@centrum.cz