menu
Jak na zpívanou:
Nejprve zkonzultujte autory
muzikálů a teorii muzikálových postav.
Trénink_
Forma_
S hudebníkem či bez
lze trénovat tyto formy:
- s čekáním na
výstup
(sóla jsou štafetou a
ostatní=sbor=křoví opakují po sólistovi)
- se sólisty a
pasivním sborem
(křoví nehraje jen
napovídá a posunuje)
- se sólisty a
dynamickým pozadím
(roli křoví
(napovídá a posunuje či
se projeví jak alter ego) má další sólista
či rychle synchronizovaná
nesólující skupinka, která může
pobíhat.
Obsah_
Jde o skládání
písně (hl.textu) a předpokládána je jistá
hudební afinita.
Samotný projev je
podřízen
zákonitostem impro divadla: přijímání
atakd. Je zde ale dobré častěji
mnohé opakovat, tak aby se vytvořil písňový tvar a
i divák si mohl
zazpívat.
Klasický a snadný
písňový rým: AABA.
Pokud se něco povede, je
dobré to
zopakovat, jako v písni, (podruhé se povede lepší
feeling.) Feeling lze
podpořit i citovýmy výrazy typu: Oh baby, Yeah,
Refrém není
podmínkou, ale je to bomba když se zadaží.
Užívejme metafor. Lze nechat
mnohé nevyřčeno. Není dobré hned odhalit
zápletku.
Je dobré zpívat o
sobě - tedy
filozofii vlastní postavy a o tom jak mne ostatní postavy
a prostředí
ovlivňují. Někdy se hodí dialog.
Před tréninkem si uvědomme
tři rizika ohrožující zde kvalitu improvizace
samotné
1)
:nesoustředění-uspokojení:
Tato kategotie je
atraktivní a i
když se nepovede, obecenstvo dává nadšený
feedback. (zvláště jsou-li
improvizátoři schopni alespoň objevných tónů,
melodií či rytmů)
2) :"recitování":
hudebníci zaskočeni
příběhem plodí trapně minimální rytmus a
dvoutónové melodie
(zde někdy pomůže malá
nepravidelnost: třeba podržet notu)